Dvůr trnů a růží | RECENZE
Název: Dvůr trnů a růží
Autorka: Sarah J. Maas
Nakladatelství: CooBoo
Počet stránek: 440
Anotace: Feyre je devatenáctiletá lovkyně, která žije se svým otcem a sestrami ve schátralé chatce kousek od lesa, kde se nachází hranice říše lidí a Prythianu (říše víl). Když jednou v zimě zabije obřího vlka, musí jít s vládcem jarního království do země Prythian (protože se dožadoval zákona Úmluvy). A postupem času poznává, že ne všechny víly jsou zlé. Jenže taky poznává, že Prythian něco sužuje. A to něco není ledajaká nákaza.
Na knihu jsem se těšila hned od oznámení, že ji CooBoo vydá. Bylo to takové moje období, kdy jsem teprve přicházela na chuť Young adult knihám. A tohle je ta kniha, která mi zavřela brány k dětským knihám. Popravdě mě na ní zaujalo to, že je to retelling na Krásku a zvíře (moje nejoblíbenější Disney pohádka). Ne obálka, ne to, že je to od Sarah (v té době jsem od ní ještě nic neznala), ne anotace (no, ta trochu). A když jsem si ji koupila (bylo to za účelem abych ji četla v autobuse cestou do Anglie) tak jsem ji přečetla do druhého dne a v autobuse pak neměla co číst (samozřejmě že jsem ji četla znovu, ale už to nebylo to samé jako poprvé).
Jak píšu víš, hodně mě na tom zaujalo to, že je to retelling na krásku a zvíře. Když jsem ji četla, nemohla jsem se od ní odtrhnout. A když jsem později četla ostatní knihy od Sarah, zjistila jsem, že je to její dokonalý styl psaní. Tahle kniha je pro mě naprosto unikátní, protože to autorka dokázala napsat tak, že jsem to dokázala vidět vlastníma očima. Normálně to je totiž tak, že když danou scénu hlavní postava popisuje, tak tu scénu vidím jen jako divák, co vidí dotyčné postavě do hlavy. Ale Sarah to dokázala napsat tak, že jsem viděla očima Feyre. A taky je neuvěřitelné, jak ten smyšlený svět dokázala popsat tak moc, aniž by zašla do těch titěrných podrobností, které nikoho nebaví. To samé s dějem. Je napsaný tak, že není ani příliš rychlý, ani příliš pomalý. Nevím jak to Sarah dělá, ale její knihy jsou pro mě naprosto dokonalé.
Připadá mi, že toho mám s Feyre (dřív jsem to četla jeko Freyre :D) hodně společnýho (hnědý vlasy, dva namyšlení sourozenci o které se stará, malování, čtení, lukostřelba atd...) a možná proto mi padla tak moc do oka (a možná taky proto, že mi hodně připomíná Belle z Krásky a zvířete).
Tamlina jsem měla ze začátku ráda, ale časem mi začal připadat jako věznitel (čímš se nakonec i stal). A ke konci když byli vy víte kde, tak jsem si často říkala: "A proč něco neudělal?, Proč něco neřekl?" atd..... . Prostě ten, co myslí jen na sebe, na sví blaho, aby měl kolem sebe to nej, nebo aby si o něm okolí myslelo to nej i když to není pravda.
A téhle mojí favoritce dávám 4,5🌟/5🌟
Autorka: Sarah J. Maas
Nakladatelství: CooBoo
Počet stránek: 440
Anotace: Feyre je devatenáctiletá lovkyně, která žije se svým otcem a sestrami ve schátralé chatce kousek od lesa, kde se nachází hranice říše lidí a Prythianu (říše víl). Když jednou v zimě zabije obřího vlka, musí jít s vládcem jarního království do země Prythian (protože se dožadoval zákona Úmluvy). A postupem času poznává, že ne všechny víly jsou zlé. Jenže taky poznává, že Prythian něco sužuje. A to něco není ledajaká nákaza.
Na knihu jsem se těšila hned od oznámení, že ji CooBoo vydá. Bylo to takové moje období, kdy jsem teprve přicházela na chuť Young adult knihám. A tohle je ta kniha, která mi zavřela brány k dětským knihám. Popravdě mě na ní zaujalo to, že je to retelling na Krásku a zvíře (moje nejoblíbenější Disney pohádka). Ne obálka, ne to, že je to od Sarah (v té době jsem od ní ještě nic neznala), ne anotace (no, ta trochu). A když jsem si ji koupila (bylo to za účelem abych ji četla v autobuse cestou do Anglie) tak jsem ji přečetla do druhého dne a v autobuse pak neměla co číst (samozřejmě že jsem ji četla znovu, ale už to nebylo to samé jako poprvé).
Jak píšu víš, hodně mě na tom zaujalo to, že je to retelling na krásku a zvíře. Když jsem ji četla, nemohla jsem se od ní odtrhnout. A když jsem později četla ostatní knihy od Sarah, zjistila jsem, že je to její dokonalý styl psaní. Tahle kniha je pro mě naprosto unikátní, protože to autorka dokázala napsat tak, že jsem to dokázala vidět vlastníma očima. Normálně to je totiž tak, že když danou scénu hlavní postava popisuje, tak tu scénu vidím jen jako divák, co vidí dotyčné postavě do hlavy. Ale Sarah to dokázala napsat tak, že jsem viděla očima Feyre. A taky je neuvěřitelné, jak ten smyšlený svět dokázala popsat tak moc, aniž by zašla do těch titěrných podrobností, které nikoho nebaví. To samé s dějem. Je napsaný tak, že není ani příliš rychlý, ani příliš pomalý. Nevím jak to Sarah dělá, ale její knihy jsou pro mě naprosto dokonalé.
Připadá mi, že toho mám s Feyre (dřív jsem to četla jeko Freyre :D) hodně společnýho (hnědý vlasy, dva namyšlení sourozenci o které se stará, malování, čtení, lukostřelba atd...) a možná proto mi padla tak moc do oka (a možná taky proto, že mi hodně připomíná Belle z Krásky a zvířete).
Tamlina jsem měla ze začátku ráda, ale časem mi začal připadat jako věznitel (čímš se nakonec i stal). A ke konci když byli vy víte kde, tak jsem si často říkala: "A proč něco neudělal?, Proč něco neřekl?" atd..... . Prostě ten, co myslí jen na sebe, na sví blaho, aby měl kolem sebe to nej, nebo aby si o něm okolí myslelo to nej i když to není pravda.
A téhle mojí favoritce dávám 4,5🌟/5🌟
F.
Súhlasím, Sarah má skvelý štýl písania a veľký talent na vykreslenie postáv i situácií :-) Ja som od nej najskôr čítala Trón zo skla a bol skvelý, preto som sa veľmi tešila aj na túto novú sériu a rozhodne som nebola sklamaná.
OdpovědětVymazatAno Skleněný trůn je báječný, vlastně všechny její knihy. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu ACOWAR :)
OdpovědětVymazat